janko - nevím, z čeho si usoudil, že nesázím, právě, že jsem pacoš, sázkař, protočím průměrně denně několik tisíc, ale když prohraju, tak kvuli tomu rozzhodně nemám na nikoho nervy ... o to jde

sverkoši, ty gelíku, člověk se snaží vyplodit ze své závislosti nějaká ponaučení pro světový mír, a ty na mě vytahuješ špínu, to jsem se od tebe dočkal, potom, co jsem za tebe zatáhl průser na ruletce ..

Jo a corne,vrátil si už havovi těch 20 tisíc co ti půjčil na tipování?

Však cornholio patří do řad pakošů

pan cornholio,je vidiet ze nestavkujete,k tomu Vam gratulujem.Tipovanie je ako ina drogova zavislost a to treba liecit,najhorsie je skombinovat jednu z druhou a to potom je konecna

a každopádně se od něj nenechte buzerovat

mezi lidma co sází se tomu říká pacient, pacoš - začal bych se zajímat, zda jsou to 3-4 tisíce měsíčně, tam bych začal, z toho, co píšete, totiž těžko mohu uvěřit tomu, že má někdo nervy při prosázení takové částky měsíčně ... to by stálo jako každá jiná zábava totiž - cigarety, alkohol apod. - nikdo nemůže mít nervy, které popisujete, když do sázení investuje pouze 3-4 000 měsíčně - to je pak opravdu jen zábava - vždyť to je 100 kč na den. Chování, které popisujete spíš doprovází více prohraných pněz

a jestli nelže, tak jsem zvědav, co bude dělat, až prohraje víc peněz, to, že prohrává usuzuji z toho, že je tak nevrlý ...

Môj manžel tipuje cca 20 rokov, mesačne do toho "investuje" od 3 000 do 4 000. Kedysi hrával aj bingo - ja som bola na mateskej dovolenke a on po práci utekal do herne, kde býval do neskorej noci, ale často aj do rána.
Napriek tomu, že tie 3 tisícky nie sú až tak veľa (manžel argumentuje tým, že ja toľko pretelefonujem - som totiž živnostníčka a okrem toho často telefonujem svojim rodičom a súrodencom, ktorí žijú v inom meste),tipovanie ho úplne pohltilo. Cez víkendy nikde nechodíme, keď mám snahu viesť s ním bežnú konverzáciu, vždy mi povie, aby som nechala na pokoji,že má "robotu". Stále počúva rádio, sleduje teletext, zašrktáva si výsledky. Nereaguje na moje podnety, všetky problémy, ktoré sa občas vyskytnú, musím riešiť sama, lebo keď mu o nich poviem, dostane záchvat zlosti a pochytí ho panika. Všetko zveličuje, nafukuje, straší ma, vykresľuje mi tie najhoršie scenáre, až z toho dostanem depresiu a nemám chuť ani žiť. Okrem toho odo mňa požaduje, aby som žila asketicky - nesmiem mať žiadne požiadavky, túžby, sny, plány, ambície. Je to patologický hráč alebo nie? Alebo patologický hráč a tyran v jednom?