I já jsem se rozhodla napsat svůj příběh a nestydím se,je mi 40 let a co se týče automatů,ty jsem nenáiděla,jelikož můj syn díky nim málem přišel o život a o to nejcenější o rodinu.Nikdy jsem nechápala,proč on ,proč to dělá,tolik nocí ,kdy jsem nespala a objížděkla herny a bazary brr.pak následovala léčba v bohnicích,po ní dokončil maturitu a teĎ je ok.
Co jsem ze srdce nenáviděla,ten hnus,tak i já v těhlech letech najednou se ocitla u těch darmožroutů a zažívala to samé ze sebou,jako se synem.Nikdy neříkej nikdy.Přišla jsem o práci ,kterou jsem měla ráda,ale o svojí milující rodinu a střechu nad hlavou ne,díky své rodině.Jeden den po vánocích mě naložili do auta a odvezli na 8 v Bohnicích.Nenáviděla jsem je ,cítila se jako chudinka,které všichni ubližují a co já,já jim ublížila nejvíc.Moc to vše bolelo od detoxu,na spodní detox,režim,díky celému týmu a nej terapeutce jsem po 3 měsíční léčbě a zatím ok.Sice bez práce ale tu hledám a ze všeho nejvíc si přeju žít sama normální život.Je to síla ,ženská a tohle ale to bylo ,tam jsem pochopila ,jak moc je žovot krásný a jak jsem byla blbá.Naučila jsem se znova dívat a mít radost i z pohlazení a děkovat za každý den abstinence.PrĎ te na ty bedny u nich líp nebude jenom tma,beznaděj,slzy,dluhy a majitelé se budou chechtat a jezdit na Kanáry. Lucka (Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript.)